NAILS - Every Bridge Burning
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, talk a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
SUSPERIA sa už svojim debutom do značnej miery vyčlenila z blackového prúdu, kam by bolo ľahké kapelu zaradiť na základe mien pôsobiacich v zostave. „Vindication“ len potvrdil smerovanie k agresívnemu a inštrumentálne výborne zvládnutému metalu a tak bol „Unlimited“ očakávaný počin a môžem hneď povedať, že najhoršie nedopadol. Zaraďovanie tvorby severanov bude s poslednou štúdiovkou mierne zložitejšie ako pri predchádzajúcich počinoch. Keď predtým kapela koketovala hlavne s thrashom a štipkou blackmetalu, tak na novinke je opäť o kúsok viac vzdialená.
Myslím, že na túto recenziu budú klikať hlavne tí, čo SUSPERIU už poznajú a tak sa sústredím na to, čo nové a čo pôvodné „Unlimited“ ako album prináša. V zostave kapely nedošlo k žiadnej zmene, čo je prospešné v tom smere, že kapela môže zdokonaľovať a rozvíjať svoj štýl a jednotliví členovia sú zohratejší. Chémia, ktorá tak fungovala v minulosti funguje aj teraz. 10 trackov nového materiálu je v podstate všetkým, čo môžme od kvalitného metalu očakávať, energia, agresivita, melódie a aj progress.
Prv podídem k tomu, čo je na nahrávke nie nové a pre kapelu typické. Opäť sú to výborne inštrumentálne výkony všetkých hudobníkov. Tjodalv si vybrúsil svoj štýl a šľape ako hodinky. Vyzerá to tak, že hudba nesúca sa v stredných tempách mu viac než sedí, jeho hra je zároveň energická a pestrá s typickým dôrazom na dvojkopy. Táto zložka je výborným dynamickým pilierom albumu. Tradične výborne nalinkované gitary obštastnia uši poslucháča množstvom zaujímavých riffov, sól, čistých vyhrávok s vôbec celkovo prevládajúcim „thrashoidným“ prístupom s priehršťou inteligentných a pútavých melódií. Dôjde však aj na poriadnu, chvíľami až čierne kovovú, tonáž („The Comming Past napríklad“). Samozrejmosťou je aj dostatok sólových výjazdov, drobných virtuóznych vyhrávok i mrazivej atmosféry. Athera sa na poste vokalistu osvedčil a rovnako ako aj na „Vindication“ tak aj tu si môžme celkom vychutnať jeho kričaný vokál mnohých polôh s melodickým nádychom, evokujúci Phila Anselma z PANTERY.
Podľa predchádzajúceho odstavca si priaznivci kapely môžu „Unlimited“ s pokojným srdcom zaobstarať a určite neprídu skrátka. Jedná sa síce o kvalitnú stávku na istotu, ale aj napriek tomu faktu sa isté novosti postrehnúťdajú. Zrejme najmarkatnejším je trocha jednoduchší prístup ku kompozícii skladieb, s čím súvisí fakt, že jednotlivé záseky sú viac melodické a oveľa rýchlejšie sa dostanú do uší, ako veci na predchádzajúcich počinoch. Pritom ale pôsobia viac agresívne a tiež je cítiť jasnejší príklon k nátlakovému štýlu už spomínanej PANTERY. Blackové postupy si môžme temer škrtnúť aj keď istý, jemne čierny odlesk niektorých skladieb zostal...Uff, tak očakával som, že tento odstavec bude dlhší. Aha, ešte by som povedal, že na albume je cítiť väčší dotyk s hitovosťou, čoho najžiarivejším príkladom je „Home Sweet Hell“, alebo taktiež „Devil May Care“.
Táto recenzia sa mi písala relatívne ťažko, pretože novinka od SUSPERIE je po všetkých stránkach vydarená, má vo svojej podstate všetko, čo bolo na „Vindication“ plus zopár popísaných nových vecí. Kvôli spomínanej stávke na istotu a napriek pozitívnej stagnácii polbodík dole oproti plánovanej osme.
SUSPERIA stavila tentokrát na istotu a nahrala ďalšiu výbornú porciu agresívneho a našľapaného metalu s príklonom k odkazu PANTERY. Album nesklame starých fandov kapely, no a pre tých čo kapelu nepoznajú, tak tých nesklame myslím tiež, bodka.
7,5 / 10
1. Chemistry
2. The Coming Past
3. Situation Awareness
4. Devil May Care
5. Off The Grid
6. Years of Infinity
7. Home Sweet Hell
8. Mind Apart
9. Beast By Design
10. Untouched
Attitude (2009)
Cut From Stone (2007)
Devil May Care (EP) (2005)
Unlimited (2004)
Vindication (2002)
Predominance (2001)
Při prvním dostaveníčku mi miloslečna "Unlimited" málem urvala makovici – výtečný, nabroušený, melodický a místy i atmosferický matroš, který jakoby chtěl vytvářet iluzi, že PANTERA se přestěhovala do Švédska počala kolaborovat s melodickým deathem a black metalem. Hodně drásavé laufy jsou střídany přesvědčivě vokálně zmáknutými refrény a energie z toho srší jak z porouchané trafostanice. Škoda, že po pár posleších už to zdaleka není taková bžunda a člověka to neposadí na prdel stejně jako ponejprv, stejně tak škoda, že časem album sklouzavá do samoúčelnosti a tím i do stereotypu. I tak – hodně příjemný akt metalové agrese. AAAARGGGHHH!!!
100% tny suhlas s recenziou zaujimave velmi zaujimave a ine oproti starsej tvorbe hodne sa mi to lubi a nenudi to takze s pokojnym srdcom
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, talk a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Další alternativa pro příznivce BORKNAGAR je tato parta z Rocky Mountain. Sice nic převratného, ale jízda je to patřičně ostrá i melodická, plná hezkých momentů a přesvědčivé instrumentace. I střídání growlingu a čistého vokálu je namixováno s přehledem.
Páni muzikanti, hoďte tam něco svižného a veselého, kytary ať závodí s klávesami. Dobré, to je ono. Trochu kýčovité jak ti Taliáni STAMINA. A kdo je ten starý pěvec v novém čepci? Ale, nebyl on u ROYAL HUNT? Dobře jste to skloubili, radost poslechnout.
V pátek nás čeká masivní exploze v podobě novinky německých kanonýrů, to se cítím oprávněn tvrdit už na základě luxusního čtyřpísňového EP, které obsahuje ten nejlepší melodický black / death s hnilobným pachem obinadel a lidského masa. Fans do haptáku!
A jsou zpět. Po dekádě odmlky. Opět rozjuchaní, lehce infantilní, ale hlavně maximálně kreativní a hraví. Deska, u které se prostě nejde nepohupovat do rytmu. Je v tom nezbedná nakažlivost.
Řecký instrumentální postrock, jenž koketuje s blackgazem, ambientem i cinematickou hudbou, který se nebojí ani klávesových ploch a piana. Fascinující vizuál skvěle odráží znepokojivost a melancholičnost jejich hudby.
Další španělský příspěvek do už nyní bohaté nadílky výborných doom metalových nahrávek letošního roku. „Espectres“ je klasický, dřevní a čistý doom, přesto stále velmi emotivní a prodchnutý krásně ponurou atmosférou.